Mohito

4. ledna 2016 v 21:40 | Karin_Kim55 |  [OneShots] Hetero
Hi Everyone! ~ ♫
Po dlouhé době.. No, upřímně vůbec nevím, co jsem zveřejnila naposled z těch mých slátanin xD Dneska vám přináším povídku, která vznikla tak, že jsme si s YongKi psaly, ona byla ona a já byla Kevin xD Takže vlastně.. všechno co YongKi řekla a udělala, napsala YongKi, a všechno co udělal Kevin, jsem napsala já xD A já to pak zkopírovala do wordu, řeč jsem dala do uvozovek a vymazala hvězdičky, které značí, co zrovna ta postava udělala xD
Takhle mám už přepsaných už pár našich chatů, a hrozně mě baví je přepisovat a rozepisovat a dělat z nich povídky x33
Snad se vám to bude líbit ^^ Jsem jsem řekla, bylo děláno na chatu, tím pádem ta nevětší improvizace, která může být xD Jedna z nás vždy nějak začne, a druhá pokračuje buť jako že mluví ona nebo například někdo z kluků x3
Je to i takové.. Ehm.. Co je to za žánr? Romantika? o.O xD No.. to je jedno =D
A k názvu.. proč zrovna mohito? Protože tím to všechno začalo ~ ^^ ( A nic jiného mě nenapadalo xD ^^' )
Ve wordu mi to zabralo asi 6 stránek, ale je to spíš taková ta dialogová povídka ^^
• Samozřejmě potěší jakýkoliv komentář ^^ Kladný i jakákoliv konstruktivní kritika ^^


| Název: Mohito
| Autors: Woo_Yong_Ki & Karin_Kim55
| Fandom: U-KISS
| Couple: Kevin Woo/Kim YongKi


"Je zvláštní, že jsi u mě u barového pultu a nikdo si zatím nevšiml, že je tu herečka." řekla YongKi za barovým pultem na svou kamarádku s mikinou, kapucí přes hlavu a koženou bundou.

"Člověk se musí umět řádně zamaskovat." Karin šibalsky vyplázla jazýček. "Navíc, nevěřím, že by si někdo myslel, že bych se tu mohla objevit." zasmála se.

"To je pravda. Co si dáš?"

"Hmm... Překvap mě! Něco dobrého~" Karin nemá ohledně alkoholu vůbec žádný přehled.

Právě přišla do baru neznámá osoba v obleku. Celá promočená od venkovního deště - muž rychle přešel k baru, sako přehodil přes jednu židli a na další si sedl - hlavu má stále sklopenou hlavu, že mu nejde vidět do obličeje.

"Tady to máš!" YongKi před ní položila sklenici s koktejlem. Karin poděkovala a hned ochutnala. Mladší brunetka se otočila k nově příchozímu muži. "Dáte si něco?" zeptala se s úsměvem.

"Prosím, něco EXTRA silného, abych o sobě pak nevěděl...." nezapomněl zdůraznit slovo 'extra'.

YongKi mu nalila rum s colou. "Vypadáte zničeně." poznamenala.

"Práce občas vyčerpává..."

"Opít se ale není řešení..." odpověděla mu na to spíše káravě a položila před něj skleničku.

"Hmm... Bohužel... Já jiné řešení nemám..." začal do sebe lít alkohol smíchaný se sladkým nápojem.

Najednou začal zvonit mobil. Karin ho zvedla a YongKi se na ní podívala. "Yoboseyo? Ehm... Ne... Ano. Ano! Omlouvám se!" ukončila hovor. "Sakra! YongKi, já už budu muset jít..." řekla zklamaně.

"Cože? Už?!" podivila se. "Vždyť je teprve osm..."

"Zavolal mi manažer... A nezněl moc nadšeně.. Tady jsou peníze, moc děkuji, ahoj!" a zmizela z restaurace. YongKi jí též pozdravila a otočila se zpět k muži. "A... co se Vám stalo?"

"No... Jak to říct? " už zvedl hlavu a oklepal se vlasy od vody.

"Zkuste to korejsky. " usmála se na něj.

"No, tak mám v práci takovou menší vzpouru. " též se usmál.

"Vzpouru?" YongKi to ale nechala být. "Já Vás odněkud znám... "

"Je to možné." zasmál se. "Nováčci si stěžují, že už chtějí mít také skupinu, už chtějí také do televize, už je nebaví se učit a to stále dokola." protočil očima.

YongKi se rozsvítila žárovička. "Já vím, kdo jste! Vy jste Woo! Kevin Woo!"

"Těší mně." lehce kývl hlavou. "Vy jste YongKi, jak jsem slyšel slečnu."

"Ano." YongKi se mile usmála a lehce zčervenala. "Kim YongKi. Mám moc ráda některé vaše idoly... třeba HyunSeonga... s tím jsem chodila na nižší střední."

"Uh? Ten kluk chodil na nějakou školu?! Z jeho chování to vůbec nevyplívá."

"Yo, to mu zůstalo."

"No jo. Je to hold ještě kluk." Kevin si nalil zbytek skleničky do hrdla.

YongKi se na něho vážně podívala. "Moc to s tím alkoholem nepřeháněj. Sice mi za to zaplatíš, ale i tak."

"Hm? My si tykáme?" Kevinovi nemizí úsměv z tváře.

"T-To ne... jen mi to vyklouzlo..." líčka ji opět lehce zčervenala. Moc se jí zalíbil. Kevin se chápavě usmál.

"Hmm ~ Copak mi teď doporučíš ~?" pokračoval v tykání.

"No ~" otočila se k polici s lahvemi a přemýšlí. Kevin si ji mezitím prohlíží - přijde mu opravdu sympatická, milá a pohledná. Zasněně na ni hledí.

Její hlas ho probudil a zaklepal hlavou. "Už vím!" vzala do ruky bílý rum a z lednice vytáhla mátu, led a sodu. "Udělám ti mohito ~! To umím dokonale!" otočila se na něj nadšeně.

"Tak se ukaž ~ Aspoň mě to osvěží!" za chvíli před něj již pokládá skleničku. Kevin si okamžitě vzal skleničku a začal pít.

YongKi se opřela o pult a zasněně se dívá na jeho sexy ohryzek. Kevin si všiml. "Hm? Copak ~?"

"Uh? Ale nic."

"Vážně?" znovu se napil, až mu teče voda po krku. "V kolik tady končíš?" zeptal se se zvědavostí.

"Uh? Já?" YongKi se podivila. "Já už tu ani být nemusela. Ale nemám doma co dělat." Kevin v duchu zajásal - nakonec má dneska štěstí!

"A co kdybys šla ke mně ~?"

"K tobě? A proč ~?" zeptala se sladce.

"No ~ Můj byt je hrozně veliký a já jsem tam sám ~" sakra! Teď musel znít jako někdo, kdo ji chce dostat do postele...!

"Hmm... Tak dobře ~" její úsměv se ještě rozšířil. "Hned tu budu ~" odběhla do šatny, cestou se střetla se svou spolupracovnicí Jessicou.

"Uh? Ty někam jdeš...?!"

"Yo, ale to tě vůbec nemusí zajímat." rychle se převlékla a vrátila se za ním.

"Woow ~!" prohlédl si ji. "Takže můžeme jít ~ Yo! Ještě!" vytáhl z kapsy peněženku, a pár bankovek schoval za pult pod skleničku. "Teď můžeme jít."

Vyšli společně ven před restauraci - naštěstí už přestalo pršet. Kevin zamával na jedno auto opodál, které k nim okamžitě přijelo.

"Woow!" YongKi neudržela užaslý vzdech.

Kevin jí mezitím otevřel dveře. "Prosím ~ Dáma má přednost ~"

"Děkuji ~!" YongKi se posadila do pohodlné sedačky. Kevin si přisedl, zavřel a stiskl nějaké tlačítko, aby jej slyšel řidič. "MinHyune, jeď domů." a auto se rozjelo.

"Woow! Soukromý řidič!" YongKi se nestačí divit.

"Yo, nic zvláštního." Kevin se zasmál, pak si ale uvědomil, co řekl.

"Jak pro koho..." zamumlala. Kevin zmlkl. Najednou nastalo nervózní ticho.

"Tak... mi zatím pověz, co máš například ráda." pokusil se nahodit další téma hovoru.

"Tanec! Mám moc ráda tanec!" odpověděla opět s nadšení.

Kevina tohle hrozně nadchlo. Sám je přeci majitel talentové společnosti. "Tanec? Vážně? A nechtěla bys mi poté něco předvést?"

"Nevím... Sotva jsem tě poznala." YongKi se nepřestává usmívat.

"Hm... Možná je to tvoje šance ~! Ale je to na Tobě."

"No, možná si tě získám i jinak ~!" zamrkala řasami.

"Yo, takže získáš, yu?" nadzvedl zvědavě obočí.

"Možná ~ "

"A jak ~?" nepřestává se snažit.

"To zjistíš ~" Kevinovi se v hlavě objevily všelijaké úchylné myšlenky, ty hned zmizely, jelikož dorazili na místo. "Jsme tu, pojď." vylezli z auta, došli k výtahům a jedou z podzemních garáží až do skoro posledního patra.

"Můj bože...!"

"Copak?" optal se Kevin vyjevené YongKi.

"Něco takového jsem nikdy neviděla nebo nenavštívila!" dívá se ven proskleným výtahem, z kterého jde krásně vidět noční Seoul. "Krásné...!" řekla si spíše už jen pro sebe.

Kevin se usmál. Je rád, že se jí to líbí. Neví proč, ale nějak ho to hřeje u srdce. "Hm? Obyčejný panelák, dalo by se říct. Jen se do bytu vchází už z výtahu a každý byt má asi 2 patra."

"Úžasné!" výtah zastavil, Kevin vyťukal nějaký číselný kód a vešli do bytu. "Páni! Máš to tu krásné!! A veliké!" YongKi se všude rozhlíží. "To... v takovém velikém bytě žiješ sám?" pohlédla na něj.

"Bohužel... Ale jednou za pár měsíců tu s nejlepšími kámoši uděláme party." pokusil se to odlehčit. "Ale to není ono..."

"Vím jaké to je žít sama..." řekl empaticky. "Navíc mám rodiče daleko..."

"Daleko? Jak to? V zahraničí nebo daleko od Seoulu?" vede ji do obývacího pokoje, aby si mohli sednout.

"Nejsem čistá korejka... Moje Umma je evropanka a s Appa žijí v Česku."

"Česko? Hmm... Moment... Ano! Už vím! Už vím, kde to je!" musel si vzpomenout, aby nebyl za nějakého nevzdělance. "Jak ses sem dostala?" zeptal se. "To muselo být docela obtížné."

"Chtěla jsem tu studovat a otec tady pracoval, takže jsme sem s matkou přijeli, ale oni se potom vrátili do České Republiky a já tu zůstala až do teď." Kevin hltá každé její slovo.

"Woow! To je obdivuhodné! A pročpak jsi tu zůstala? Neměla jsi nějaký sen?"

"Líbí se mi tady!" odpověděl jednoduše a s nadšením v hlase. A... abych se přiznala... tak nemám v oblibě české muže."

"To jsem rád! Uh? Jak to?" nad druhým faktem se pozastavil.

"Protože mám ráda, když je muž citlivý.. když se nebojí vyjádřit ženě své city kdykoli a kdekoli... a takových u nich moc není.. neříkám, že nejsou.. ale.. je jich málo.." odůvodnila.

"Chápu, takže chceš někoho, kdo tě bude upřímně milovat, bez lží a jakýkoliv přetvářek. Moc dobře tě chápu.." Kevin si povzdychl.

"Ty to chceš také.. je to na tobě vidět." povzbudivě se na něj usmála.

"Přesně tak.. Navíc jsem byl už několikrát oblafnutý.. že už ani nevím, komu věřit.."

YongKi se k němu více přisunula. "Pro tebe.. je asi těžké najít partnerku, která by nešla po penězích a slávě.."

"Na to jsi kápla.. Ovšem bylo štěstí, že jsem se jich zbavil dřív, než zjistili číslo a heslo mého účtu." opět se pokusil odlehčit situaci.

"Mě se ale zdáš milý a pozorný.." dívá se na něj a na jeho krásné rysy ve tvářích. "Moc milý.."

"Hm? Vážně? To jsem rád, že mě tak vidíš.." sladce se na ní usmívá a dívá se jí do očí.

"Přijdeš mi i roztomilý.." YongKi mávnutím kouzelného proutku zrudla, když si uvědomila, že to pověděla nahlas.

"Vážně?" trochu se k ní naklonil. "Ty jsi také roztomilá ~!" nedokázal si odpustit kompliment. YongKi se nahrnula všechno krev do hlavy. "A jak se červenáš ~! Sladké ~!"

"Uh?" YongKi nevěří vlastním uším.

"Jsi opravdu sladká ~!" položil dlaň na její tvář.

"Uh? Já?"

"Přesně tak." palcem přejel po jejím rtu - sám nechápe, co dělá.. Ta dívka se mu nehorázně líbí a přitahuje ho.

"Co to.. děláš..?"

"Hm? A-Ale..." odtáhl dlaň a sklopil pohled.

"Uh?" YongKi se jen zeptala... nechtěla, aby přestával.. "Ale..?"

"Ne.. To je jedno.." vstal a šel ke kuchyni spojené s obývacím pokojem. "Chceš něco k pití..?" rychle otevřel skříňku, aby na ni nemusel pohlédnout. Je to prostě idiot!

"Uhm.. Ani ne.." zamumlala, a pozoruje ho. Nechápe, proč tak odešel..

"Dobře..." řekl si Kevin spíše pro sebe a vytáhl z jedné z mnoha skříněk velkou sklenici vodky.

"Uhm.. Vypadáš naštvaně..." řekla YongKi nejistě. Trochu ji vyděsil takovým chováním...

"Uh? Co? Ale ne.." pokusil se o úsměv. Otevřel flašku a hned si hrdlo přiložil ke svým rtům.

"Co to děláš?!" YongKi rychlostí blesku vyběhla - on jako by ji neslyšel a hltá dál - sebrala mu to. "Přestaň!" Kevin na ní vytřeštil oči. "Chceš se opít do němoty nebo co?!"

Pokrčil rameny. "Občas si říkám, že je to nejlepší a jediné řešení.."

"Čeho?! Tvého života?!" odbila ho naštvaně.

"Hm.. Yo, asi yo.."

"To není řešení...!" řekla káravě.

"Uhm..." sklopil pohled k zemi a podrbal se na zátylku. "Promiň.."

"Tohle není řešení.." zopakovala svou předchozí větu, ovšem trochu s citem.

"Trochu jsem se neovládl..."

"Vím jaké je to být sama.. Ale znám i lepší lék!" přiblížila se k němu a políbila ho. Proč by občas nemohla udělat první krok žena? Kevin vytřeštil oči - tohle nečekal! Ale pomalu jí položil dlaně na boky.

Ona mu obmotala paže kolem krku a on si jí více natiskne na tělo.

Líbá ji o něco vášnivěji, jednou dlaní přejíždí po jejích zádech, než jí zaplete do pramenů jejích vlásků. Je tak úžasná! Když vcházel do toho baru, vůbec by ho nenapadlo, že by se dnes mělo stát něco takového!

Zavzdychá a zalapá po dechu. Je tak dokonalý! Ví, že on je ten pravý!

Tuhle nesmí ztratit! Něco mu říká... že ona je něco víc, než jen žena, kterou potkal v baru!

YongKi se od něj odtáhla.

Kev nechápe - zmateně na ni kouká a prohlíží si ji.

"Mám.. takový zvláštní pocit. Sotva jsem tě poznala.. ale mám pocit, jako bych tě znala celý život.." sdělila mu s vráskami na čele.

"Upřímně..." začal. "Já cítím to samé.." mile se usmál. Překvapeně na něj pohlédla. "Vážně. Když jsme si spolu povídali, cítil jsem se tak úžasně a uvolněně.. Jako jsem se snad nikdy dřív necítil." její tváře nabraly růžový nádech. "Navíc - jsi opravdu hezká a roztomilá." nepřestává se usmívat.

"Uhm.. D-Děkuji." YongKi zrozpačitěla.

"Za to neděkuj ~ Říkám jen pravdu!"

"Jsi vážně moc milý."

"Uh? Kdepak!" okamžitě protestuje. "Jen upřímný!"

Nastalo trapné ticho. Stále se od sebe neodtáhli a ani jeden neví, jak by měl začít další rozhovor.

"Hmm.. Co takhle si sednout a trochu si popovídat? Bez alkoholu - toho si myslím, že bylo dost.." Kevin se nervózně usmál. YongKi přikývla. "Pojďˇ ~!" dal jí paži kolem pasu a jde s ní zpět do části obývacího pokoje k pohovce. Tohle je snad poprvé, co je se ženou tak sebevědomý!

'Je tak pozorný!' pomyslela si YongKi. Znovu se posadili, teď jsou o něco více uvolněnější. "No, jak jsi se vůbec k 'Woo Entertainment' dostal?" zeptala se na otázku, která ji zajímá jako jedna z nejvíce.

Kevin musel zapřemýšlet. "No, už od mala jsem toužil být majitel či producent talentových skupin nebo společností. Takže jsem šel studovat podnikání a na vysoké už měl malou kancelář a asi dvě skupiny. A pak už to jelo ~!" zasmál se.

"Páni!"

"Hm? No, ale jinak se mi nic zajímavého nestalo." nepřestává se usmívat.

"Mě to přijde zajímavé! Úžasné!" dívá se na něj s hvězdičkami v očích.

"To jsem rád." zaculil se. "A co ty? Jak jsi žila ty?"

"Uh? Já?" YongKi se podivila. "Nic zajímavého.."

"Nevěřím. Povídej! Mě to zajímá!" doráží na ni. "Povídej." se zájmem ji pozoruje.

"No, tak narodila jsem se v České republice, ale jela sem za otcem studovat a zůstala jsem tady. A ještě mám mladšího brášku." usmála se.

"Woow! To je hezké! Kolik mu je?"

"Patnáct."

"Takže klasický puberťák." Kevin si vzpomněl na své časy jako dítě - Yo, s klukama dělali hodně problémů. "Létá za tebou rodina?" přikývla. "Je hezké, že máte takové vztahy!"

YongKi se zatvářila trochu smutně. "Ano, ale.. chybí mi láska.."

"Uhm.. No.. Možná ji už nebudeš muset hledat ~" překvapeně na Kevina pohlédla, ten ale rychle mávl rukou. "To je jedno! Povídej dál! Měla jsi nebo máš nějaká životní sen?"

"Mým sen bylo žít tady."

"To je pravda, takže ho máš již splněný. Yo!" Kevinovi se v hlavě rozsvítila žárovka. "Říkala jsi, že tancuješ!" opět trhavě přikývla, tuší, co teď přijde. "A předvedeš mi něco?" hrozně rád, by ji viděl!

"Uhm.. Já nevím.. Stydím se.." našpulila rty.

"Je to na Tobě. Ale jestli opravdu nechceš - nemusíš." povzbudivě se na ni usmál.

"Tak dobře!"

"Vážně?! Dobře!" je tak nadšený! "Chceš nějakou hudbu? Muži ti jí klidně zapojit z mobilu do beden."

"Uh? To ne. To nemusí být." YongKi opět zrudla. Kevin chápavě přikývl. "Tohle mi stačí." našla ve svém mobilu ten správný song, pustila a začala tancovat.

Kevin ji se zájmem pozorně sleduje - každý pohyb každé části těla. Neuvědomuje si, že se při tom zamilovaně usmívá. YongKi je tím znervózněná, ale on si nemůže pomoct! Ani tanky by ho nedonutily odpoutat od ní oči!

Skončila a uklonila se.

"Woow! To bylo úžasné!" nadšeně se postavil a zatleskal.

"Vážně?" nervózně se usmála, ale i tak je nadšená.

"Vážně! Já to vidím!"

"Děkuji!" poděkovala. Tohle ji opravdu potěšilo!

"No..." Kevin se podrbal na zátylku - má jí to nabídnout...? Ale... Když bude pak v jeho společnosti... Bude pak proti smlouvě, kdyby s ní byl ve vztahu...

"Kevine?" to je poprvé, co ho oslovila jménem.

"Hm? Ano?" pokusil se o úsměv.

"Děje se něco?" jeho vrásčitá tvář jí udělala starost.

"No... Tak mě napadlo... Jestli bys nechtěla... Za dva měsíce se u nás ve společnosti bud pořádat konkurz. Nechtěla bys přijít?" nabídl trochu nejistě, ale šanci ji dát musí. A jestli to přijme a zvládne to, bude se s tím muset naučit žít... "Máš na to, jsi opravdu talentovaná."

"Uhm... To... bych mohla?" zeptala se nevěřícně. Tomu nemůže uvěřit...!

"Jistě! Zítra to bude veřejná informace. Můžu ti dát už i přihlášku, abys nemusela čekat frontu ve společnosti, mám je všude sebou."

"Moc ráda!" usmála se nadšením.

"Tak minutku počkej." obešel ji, jde z místnosti ke schodům do patra, kde má kancelář. Vejde do místnosti, zavře za sebou a bouchne pěstí do stolu. "Jestli ji ztratíš! Můžeš si za to sám, Kevine Woo!"

YongKi se mezitím rozhlíží po obývacím pokoji. "Pane bože... Jediná tahle místnost je větší, než můj byt..." všechno je tak moderně zařízené! Obří televize, místo oken je celá zeď ze skla. "Odtud vidím i svůj byt." sedla si na pohovku. Ale.. co když se tam dostane..? A co když s ním nebude moct být..? Sice se líbali, ale.. to přeci neznamená, že by s ní chtěl být..

"Hold.. to budeš muset nějak překousnout, nebo udělat cokoliv, aby byla tvou a zároveň dělat to, co ji bude bavit!!" narovnal se. "Musíš se vzchopit!!" neustále si opakuje. Vezme papíry s přihláškou a jde zpět.

YongKi se všimla, jak se vrací. "Uhm.. Kevine.." musí se zeptat!

"Hm? Copak? Vypadáš ustaraně.." řekl, když k ní přišel. Nenávidí se za to, že se musí schovávat za úsměv...!

"Nemůžu.. si tu přihlášku vzít.."

"Uh? P-Pročpak..?" tohle ho překvapilo.. i když mile překvapilo.. Proč..? Je možné.. že ji napadlo to samé..? Nebuď hlupák, Kevine...

"Protože.. já.. bych s tebou chtěla.. být.." nervózně si mne ruce. Udělala správně, že to řekla..?

"Uh?!" tváře mu zrudly. "J-Jak to myslíš..?" Kevine, opravdu se ptáš na takovou otázku?! Srdce mu tluče jako splašené!

"Uhm.. Chtěla bych být s Tebou.." zopakovala, aby pochopil.

"Se mnou..?" nevěří vlastním očím. Nechápe, co dělá.. Přijde k ní, chytil ji za dlaň a usmál se na ni, jak nejkrásněji umí. "YongKi.. Budeš mou přítelkyní?" vůbec neví, kde se v něm vzala ta sebejistota.

"A-Ano! Už jsem myslela, že se nezeptáš!" zvedla pohled a podívala se mu do očí.

"Oh my!" pevně ji objal kolem pasu a zatočil. YongKi se ho pevně chytla kolem krku. Já u něj tak blízko! Je to tak příjemný pocit! Opět ji postavil, ale nepouští jí.


| THE END |
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama