The Waiting Game - 9.Kapitola

14. prosince 2015 v 22:00 | Karin_Kim55 |  The Waiting Game
Ehm.. Ahoj všichni.. ^^
Nevím co to do mně vjelo.. Nebo co mě nakoplo, že už konečně zveřejnuji část, kterou mám v ntb už asi půl roku ^^ Nejspíše jsem se inspirovala u YongKi, že začala zveřejnovat své povídky ^^ ( Které mimochodem zbožnuji! Především SHADOW a MASK! ♥ )
Ehm.. Kdyby někdo chtěl předešlé kapitoly, tak ty nejdete ZDE. ^^ Předešlá část byla zveřejněna před rokem a půl... Ehm.. No.. To už je nějaký ten pátek.. ^^" Pak budu muset napsat 10, protože 11 už mám napsanou ^^ x3 ( Yo.. psát napřed je na nic... ._. )
No.. Už konec vykecáváni! Užijte si kapitolu, kdo vůbec bude číst! ^^ ( A jestli ano.. Prosím na kolenou o jeden komentář.. Aspon jedno slovo, copak je to tak těžký..?! ._. )




"Ya! Supernovo!" začal Eli řvát na Karin. "Héééj!! Slyšíš!" přišel k ní a cvrnkl ji do čela.
"Áá! Co děláš?! Rušíš!" promnula si čelo a konečně odvrátila pohled od televize. Né moc milý pohled.

"Závisláku..." zamumlal si pro sebe. "Jdu si vysprchovat, takže mi tam, prosím tě, nelez, ano?" oznámil jí.

"Hmm..." prohlédla si ho od hlavy až k patě. Pak mu opět pohlédla do očí. "Stejně by nebylo na co koukat." zakoukala se opět do televize a upila ze svého šálku čaje.

"Jak se opovažuje.... Takovej malej drzej harant...." zavrčel a šel se radši vysprchovat, jinak by mu z té Divi hlava vybouchla.


Když jí už skončí Dorama, zamyslí se. (Ano! I ona dokáže přemýšlet! Nebo přesněji... se o to občas jen pokouší..) Co to před tím řekla za kravinu? Ví vůbec, co by to bylo za akshasdskdjlsklajssflas pohled na TAKOVÉ TĚLO?! Ještě k tomu, když po té vypracované hrudi stékají kapičky horké vody, ze špinavě blonďatých vlasů, přes hruď, kde minou bradavky až k lemu bílého slabého ručníku, který má uvázaný kolem pasu.

"A do Heechulovo prdele..." spadla tváří do polštáře na pohovce. "Nebude na co koukat?! Co jsem to řekla za pitominovinu?!" prudce si sedla. "Vždyť v těch jeho úzkých černých džínách je ta jeho boule velká jak moje pěst!!" povídá si sama pro sebe a přitom všude rozmachuje rukama. "Hmmrrr... asi půjdu do pokoje...." prohlásila nakonec s rudými líčky.

Vstane a nějak se došourá ke schodům, do patra až ke dveřím od svého pokoje. Najednou něco uslyší. Otočí se, což ale dělat neměla. Z koupelny akorát vylézá Eli jen s ručníkem uvázaným kolem pasu, další přes hlavu a po celém těle stékající kapky horké vody. Přesně jako si to předtím přestavovala.

Karin se rychlostí světla dostala do pokoje, a rychle zabouchla. Zády se opřela o dveře, po kterých se sesunula k zemi. Všechna krev v těle se jí nahrnula do hlavy.

Je tak pitomá! Pitomá! Pitomá! Začne třískat hlavou do dveří. Co se to s ní sakra děje?! Chytne se za horoucí tváře. Proboha... Nedostala horečku? No tak! Vždyť už viděla dost nahých mužů! No a co, že byli kreslení!!! Furt byli nazí! Dokonce viděla i TO! Tohle jí přeci nerozhodí! Má pocit, že jí vyskočí srdce z hrudi! Má zrychlený dech a v břiše jí poletuje milióny motýlků!

Dobře, už se uklidní a pokusí se vstát. Ale opět spadne na tvrdou podlahu. Kolena se jí klepou. Celá se potí. Co jí tak rozhodilo?! Tohle... Tohle... Aish! Hlava se jí motá a už neví, na co myslí! Je z toho zmatená!



* * *



Karin si v obývacím pokoji hraje s Yongiem, že se s ním přetahuje o jeho plyšové a pískací hračky.

"Yongie! Pusť!" ovšem ta malá chlupatá koule s mohutným ocáskem stále protestuje a vrčí na Karin, že mu chce vzít králíčka. Ale ona mu to chce házet! Míček házet nemůže... Eli by jí opět vynadal, že něco rozbijí. (Přesněji ona.) Stejně jako minule tu mísu s ovocem...

Domem se ozval zvonek, který obě zvířata ignorovala.

Karin hračku pustila a Yongie přepadl na záda i s králíčkem v tlamě. Hlasitě se rozesmála. "Aigoo! Yongie! Ty jsi tak sladký~!" neudržela se a vypískla. Jednou z toho dle stvoření umře na předávkování cukrem. Rychle ho chytla a začala ho ťuťánkovat v objetí. Hafan se jako vždy nechal a olizoval ji při tom jahůdkově červené tváře.

Opět zvonek. Eli sešel z patra a nakoukl do obýváku. Chtěl Karin už začít vyčítat něco v tom smyslu, že je k těm dveřím jistě blíž a takový, ale když si všiml jejího veselého úsměvu, jako by byl mimo realitu. Všechno, co jí chtěl říct, jako by nebylo.

Rychle se otočil zpátky do chodby. Nebude ji tu sledovat jako nějaký Stalker. Udělal několik rychlých kroků ke dveřím.

Opět zvonek. "Vždyť už jsem tady...!" zavrčel si pod vousy. Podíval se kukátkem, kdo to otravuje. Zahlídne dlouhé tmavě hnědé vlasy a oči zakrývající černé sluneční brýle.

Uvědomil si, kdo to je a rychle otevřel dveře. "Jessico!" uvěznil dospělou ženu v pevném obětí.

"Elii!" obětí mu oplatila. "Ráda tě zase vidím. Jak je to vůbec dlouho?" odtáhla se a usmála se na něj.

"Už to bude nějaký ten pátek." zasmál se. "Jak ses vůbec měla?" zeptal se jí zvesela, jako by si momentálně nedokázal všímat něčeho jiného. Nedával ji stále dlaně z boků.

"Dobře, děkuji." odpověděla s úsměvem. "Co ty?" obešla ho, ani nečekala na vyzvání a kráčela do domu.
"No jo... Znáš to.. práce." svěsil ramena. Následoval Jessicu, která si to mířila do obývacího pokoje.

"Znám. Moc dobře. Mimochodem.. Na čem teď makáš? Nebo máš snad volno?" zeptala se zrovna, když zastavila ve dveřích do největší místnosti v domě, kde se její pohled zastavil na drobné dívce klečící na zemi a v klíně malého pejska sněhové barvy.

"Uhm... Dobrý den..." vypustila z úst slabě Karin, když si všimla ženy, co přišla do obývacího pokoje. Mladá žena v bílé košili, černém dlouhém kabátu a koženými upnutými kalhoty, které se tiskly na její tvarované boky. Jessica překvapeně na mladší kouká.

"Ahojky." odpověděla ji Jessica, když si uvědomila o co jde. V tu chvíli se za ní zvejil Eli s dlaní na jejím boku.

"Jessico, jdi si sednout a já nám udělám něco k pití." mile se na ni usmál, jakoby si Karin ani nevšiml.

"Jistě." odpověděla mu stejně Jessica a šla si sednout na pohovku. Karin ji celou dobu pozorovala a též si všimla Eliova zamyšleně zamilovaného pohledu při výrobě obyčejného kafe. Znovu se podívala na ženu nejspíš o něco mladší než Eli, ta si právě vytahovala něco z kožené kabelky. Kabát si přehodila přes opěradlo.

Ani né za minutu bylo kafe hotové. Eli ho donesl k nízkému stolu, jedno postavil před ní a opět se zeptal: "Tak co pro mě máš?" nespouštěl z Jessici pohled a sedl si na blízké křeslo.

"A co máš pro mě ty?" odpověděla mu na otázku otázkou.

Karin z klopila pohled a pozorovala malého Yongieho ve svém klíně. "Vezmu Yongieho na zahradu!" vypadlo z ní zrychleně a už držela tu malou chlupatou kouli. Jakoby si myslela, že to ty dva zajímá, ale už nějak ze zvyku mu všechno oznamovat. Začalo ji být nečekaně být dusno a ztěžka dýchat. Musí na vzduch.

Oba se na Karin překvapeně koukli, ta už pouštěla Yongieho za velkým francouzkým oknem.

"Ignoruj ji." prolomil Eli ticho v místnosti a věnoval se opět Jessice. "Tak mi to pověz." opřel si bradu o dlaň a čekal, co mu jeho kamarádka nebo spolupracovnice poví.

"Takže toto je tvůj úkol...?" chtěla spíše potvrdit fakt, než odpověď na otázku. Zkamenělým výrazem přes sklo pozorovala mladší dívku, jak hází malé míčky a Yongie jí je všechny poslušně nese zase zpět.

Eli se podíval stejným směrem. "Hmm... Jo." přikývl. "Dost otravný..." opřel se o opěradlo.

"Co je na ní otravného? Vypadá mile." opět se podívala na Elie s úsměvem na rtech.

"Ale jenom vypadá...." zamumlal si Eli pod vousy a zabodával pohled do Karin. "Ale nemluvme o ní!" Mluvme o nás! dokončil Eli větu v duchu. "Neprodlužuj to a už řekni, co pro mě máš. Ty nechodíš jen tak na návštěvy." zvedly se mu koutky.

"Heh.. Ty víš o mě nějak moc informací. Já jsem tady ten zdroj." podala Eliovi složku s informacemi, které nashromáždila.

"O tobě vím všechno." složku si od Jessicy přebral a hned ji začal postupně číst. Když se Eli už na ní nekoukal, Jessicy tvář povadla zklamáním. Již dlouho se jí vůbec nelíbí Eliovo city vůči ní. A teď začíná vidět, jakou dělá její přítel životní chybu.

"Moc toho opravdu není." přerušil Eli její proud myšlenek.

"Já vím. Neměla jsem moc času a zrovna o Lee Kiseopovi taky nemám v záloze nejvíc informací." vysvětlila mu. "Je to ten typ, co stále přemýšlí a nenechá se tak snadno chytit. A už vůbec ne od někoho jeho je Siwon. Každou chvíli má jiný úkryt na jiné části Jižní Koreji nebo dokonce i v zahraničí. Dokonce jsem zaslechla, že před pár lety byl nějaký čas v Americe, ale pak se sem zase vrátil. Myslím.. že to byl Washington..?"

Eli se zamyslel. "Washington?! Je možné, že ji nějakou chvíli pozoroval?" jeho obočí se zvrásčilo.

"Jestli je to tak.. tak to není vůbec dobré. Kiseop má špehy a spojence všude, takže je to i možné." rozvinula jeho myšlenku.

"Áh! To je zase práce! Proč si ji nevzal na starosti Siwon?! Jeho dům stráží milión systémů! Stačí že položíš skleničku jinam, než předtím a už se spustí alarm!" začal se Eli náhle rozčilovat.

To Jessicu trochu rozesmálo. "Možná to udělal schválně."

"Jak to myslíš?" nechápe. Podezřívavě se na Jess podíval.

"Jednou pochopíš." usmála se sama pro sebe a znovu upila ze svého šálku. Eli na ní nechápavě pohlédl. Tohle její chování ho na ní nehorázně štve..! I když je starší, tak ona je prostě vyspělejší a dospělejší a občas i inteligentnější. Možná kvůli tomu na ní tolik hledí. Vždy si myslel, že na ní kouká jako na vzor. Ale to byla chyba... Pokaždé když ji viděl, se na ní začal dívat jinak.. až se do ní nakonec i zamiloval. Ví, že by neměl. Oprava... Nesmí! On by vůbec neměl milovat..! Ale jak se říká... srdci neporučíš.

"Něco takového bych spíše čekal z úst rodičů. " jen se na něj usmála. "Občas vážně nechápu... Ať nad tím přemýšlím jak moc chci." vypadlo z něj nakonec po dlouhé chvíli ticha.

Jessica se rozesmála. "A máš ty vůbec čím přemýšlet?! Ty holubí mozečku."

"Css...!!" procedil Eli skrz zuby.

"Mimochodem, proč po ní jde? Viděla snad něco, co neměla? Zná snad KiSeopa osobně? Nebo tak něco..?"

Eli zakroutil záporně hlavou. "Tohle je informace, kterou neznám. Siwon to podle mě ví.. Ale neřekl mi to.. A to mě dost sere..! Stále neznám pravý důvod, proč ji hlídat. Už ani nevím, jak dlouho tu je.. Nebo jak dlouho tu bude muset zůstat, než Kiseopa dopadneme. Nebo nezjistíme důvod jejího nebezpečí." jeho tvář je stále vážná. Ani si to neuvědomuje, ale jeho stříbrné oči jsou zabodnuté do dívky venku.

Jessica si toho všimla. Jeho oči se na ní nedívají nenávistně, nebo nějak zle. Opět se sama pro sebe usmála.

Najednou si na něco vzpomněl. Z klopil pohled. Měl by jí to říct a nechat si poradit? Nebo si to nechat pro sebe? Na jeho obočí se najednou objevilo několik vrásek.

Jess odložila šálek, ze kterého právě pila. "Elii..? Stalo se něco? Vypadáš ustaraně." ona si všimne všeho. Navíc ví, že když nezačne ona, tak by se to od jeho egoistické a tvrdohlavé povahy nedozvěděla nikdy. "Nechceš se mi s něčím svěřit?" pobídla ho a dívá se mu zpříma do očí.

"Heh.. Jak to děláš, že mě vždy takhle prokoukneš?" ironicky se zasmál.

"Znám tě." usmála se. "Tak povídej."

Eli se pohodlněji usadil do křesla. "Nedávno.. Mě navštívila Minnah..." pokusil se o klidný tón, ovšem se mu to moc nepovedlo. Hlas se mu při pomyšlení na ní třese.

Jessica s vyděšenými oči nadzvedla obočí. Tohle.. ji opravdu překvapilo. Navíc.. o Minnah už pár let neslyšela. A teď se objeví z ničeho nic?!

Muž pokračoval. Viděl ji na očích, že chce vědět více. Povzdychl si. "Nevím proč.. proč se z ničeho nic objevila.. Po čtyřech letech..." řekl s pohledem zabodnutým do kakaové hladiny kafe.

V místnosti nastalo ticho. Stále ji pozoruje. Tak klidná.. Proč tak klidný nemůže být i jeho život?

"Třeba se jí stýskalo." přerušil ticho příjemný ženský hlas.

Eli neodpovídá. Pohled stále přilepený na tmavě hnědé tekutině.

"Sám jsi mi vyprávěl, jak to s vámi v dětství bylo. Tak je přeci normální, že se bojí a stýská se jí."

To je pravda. Ona je jediná osoba, které Eli svěřil svou minulost. Ve třinácti mu zemřel otec na rakovinu. To bylo malé Minnah teprve pět let a už zažila smrt jednoho ze svých rodičů. Čtyři roky na to si vzala život jejich matka. Byla psychicky na dně. Ani dokonalé děti jí nedokázaly udržet nad vodou. Než nakonec svoje utrpení ukončila sama. Bylo to hrozné.. Staly se z nich sirotci. Minnah to všechno najednou nezvládla. Psychicky se zhroutila. Začínala být na Eliovi více a více závislá, když trávila čas jen s ním, nedokázala být v klidu s nikým jiným. Ve škole to nenáviděla.. Dělala samé problémy, jen aby tam mohl za ní přijít a odvést si jí domů. Její sourozenská láska se proměnila v opravdovou, než ji dokonale ovládla posedlost a nedokázala bez něj žít. V tom momentě ji Eli přivedl za doktorem, který ji poslal do psychiatrické léčebny, kde ji zkontrolovali a na konci vyšetření.. si ji tam i nechaly.


* * *


Dívka sedí venku na zahradě za domem ve slámovém křesle. Obloha se zbarvila do jemně červené barvy červánků. Zakloní hlavu. Zafouká silný vítr a vlasy se jí rozevlají. Přitáhne si kolena pod bradu. Je tu již třetí hodinu a stále se přemlouvá, aby vstala a šla dovnitř, ale vždy, když se postavý, nohy se jí rozklepou a ona se musí opět posadit.

Od té doby, co se ta žena ukázala a poté i zmizela, nezná ani její jméno, jí tělem a myslí prolítají všemožné pocity a myšlenky, které nikdy předtím nepoznala. Cítí se zvláštně.. Nechápe ty pocity..

V tuto roční dobu byla vždy s rodinou, byli na zahradě, táta griloval všechny druhy masa na svém speciálním grilu, bráška si hrál s míčkem nebo hledal všude možně nějaké broučky, které by si mohl chytit a dát do sklenice, a máma, která by jí pomáhala se všemi problémy.
Zhluboka se nadechne. Kde jsou všechny tyto časy..?



To Be Continued...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Woo_Yong_Ki Woo_Yong_Ki | Web | 15. prosince 2015 v 16:00 | Reagovat

Omono! *o* to je úžasné! *o* Jen jsem moc nepochopila...Jessica má Elie ráda, nebo ne? :D ^^'

2 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 15. prosince 2015 v 17:32 | Reagovat

[1]: Ano, ale pouze jako kamaráda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama