Wedding Dress | 2.Part

1. listopadu 2013 v 11:08 | Karin_Kim55 |  [OneShots] Hetero
ňuňu!!! *_* konečně jsem to dopsala!!! x33 I'm not Perfect?! YES! I'M (!!!) PERFECT!!! x33 *ANO!! =D ona má sebevědomí, že by mohla rozdávat* Hehe~~ ^^' *a ostatní lidi jí moc nepomáhaj s jejím snížením xD -.-* no.. ale to je vedlejší! xDD mám tu pro vás (především pro Kiki x3) další kapitolu Wedding Dress.. x33 tentokrát se zaměřujeme na pár KiVin!! x33 (a zdraví selský rozum -> ta další bude ElRin~~ x33)
jsem zvědavá jestli budou nějaké komenty... ='DD rozhodla jsem se, že bude JEDEN DEN = JEDEN ČLÁNEK.. pokud nebude něco neplánovaného.. xDDD



Prázdným (No, skoro prázdným) bytem se rozezní tiché klapnutí zámku hlavních dveří, které se hned otevřou a do velkého, prostorného a moderního bytu vstoupí vysoká osoba s krátkými světle hnědými vlasy. Zavře za sebou dveře, které ihned i zamkne, aby se k nim nikdo nevloupal a něco neukradl. To by si vážně nepřál. A že tady mají spoustu krásných věcí, které by se dobře prodávaly. Sundá si boty a slabý kabát, který pověsí na věšák. Hned si to namíří k ložici, ale.. něco ho přinutí se zastavit. Z jedné místnosti uslyší slabé mluvení a smích. Co to je? Že by si jeho přítelkyně někoho pozvala? Jde za zvukem a ocitne se v obývacím pokoji.
První věc, které si všimne je dívka se světle hnědými vlasy po ramena, které má všude rozházené, středně vysoká, ležící na nepohldlné pohovce v obývacím pokoji se zapnutou televizí, ve které hraje nějaká Dorama a která osvětluje celou místnost. Má zavřené oči a v klidu a pravidelně oddechuje. Chlapec se pro sebe usměje. Jak si jen mohl myslet, že by tu někoho měla? Vždyť ho miluje stejně jako on ji. Zabíjel by pro její štěstí. Přejde k ní a klekne si na zem vedle pohovky. Pozoruje její klidně spící tvářičku, která se párkrát i zamračí. Copak se jí asi zdá? Prsty přejede po její dětsky hladké kůži. Celou dobu mu na tváři hraje krásný a milý úsměv, který nehodlá zmizet. Je tak roztomilá a sladká, když spinká. Naprosto dokonalá! Tak.. pro koho by nebyla jeho snoubenka taky dokonalá, že? Proč by ji potom o tu ruku vůbec žádal, ne? Při představě, že tu na něj čekala, se lehce začervená. Nebo byla moc zmožená z Karinino chození po celým Seoulu, když nakupovaly (pro něj) všelijaké krámy. No, kdo by řekl, že neni zase tak moc daleko pravdě. Až na to, že to nebyly krámy, ale důležité věci.
Po dlouhých minutách, kdy ji pozoroval, se konečně rozhodne se zvednout, jednu svoji paži dá pod její ramena a druhou pod kolena. Zvedne ji a odnese do ložnice, kde ji položí na měkkou a velkou manželskou postel. Hlavičku jí podloží polštářem a přikryje slabou, ale přesto příjemnou, dekou. Předkloní se k ní a lípne jí dlouhý, měkký a nevinný polibek na čelo.
"Slaké sny, Beruško."

- - - - - -

Sluneční paprsky jí probouzí z krásného snu. Co si to jen dovolují?! Taková drzost. Otočí se k oknu čelem zády a do nosu jí praští skořicová vůně, která vychází z jejího polštáře. Co to? To ale neni její voňavka ani šampón. (Voňavka je taková originálí vůně, která se nedá ani popsat, a šampón je jahodoví.) Rychle otevře oči. Eh? Jak se dostala do ložnice? Dobře si pamatuje, že usínala v obýváku a navíc tam vůbec nemohla usnout, ale nechtělo se jí už vstávat. Na to byla až moc utahaná z celodenního chození po krámech s Karin. Jo! Za to může ona! Vždycky musí mít všechno do posledního puntíku dokonalé. Ale.. musí přiznat, že teď to chce mít dokonalé i ona. Kdo by nechtěl mít svoji svatbu dokonalou, že na ní do konce svého života nezapomene, že?
Uvědomí si, že je ještě něco špatně, když ucítí sladkou vůni. Odkreje se, sedne si, vpluje do přezůvek a postavý se na vlastní nohy. Párkrát zavrávorá. Je ještě rozespalá. Musela se přinutit vstávat. Dneska se jí spalo vážně krásně. Hm.. Takhle dobře se už dlouho nevyspala. Čím to jen bylo?
Když už se došourala do chodby, uslyšela z kuchyně hrát rádio. Vydala se tam pamalím tempem. Kdo to? Objeví se již mezi futry od kuchyně. To co tam vidí, by ji nikdy nenapadlo. Jakto, že ji to při té skořicové vůni, necvrnklo do hlavy? Je tak hloupá! Vidí muže, jak něco lije na pánev a něco si pro sebe píská. Hm.. Melodie Stop Girl?
"Kevine...?" nevěří vlastním očím. Chlapec se otočí na místo, odkud slyšel své jméno.
"Kikííí~!! Dobré ráno!" usměje se na ni tím nejmilejším a nejodolatějším úsměvem, který umí jedině on pro ni.
"Kevine!!" velese zapiští a už skáče staršímu chlapci kolem krku. Chlapec ji ihned obejme kolem pasu a políbí ji do vlásků. Oba jsou tak šťastní! Konečně cítí blízkost toho druhého. "Kevine." zašeptá. "Jsem tak šťastná." pokračuje.
"Hihi~ Konečně jsi zpátky u mě." zašeptá jí zpátky.
"Hihi~ Ano." odtáhne se od něj. "Konečně jsem zase u tebe." a spojí jejich rty v dlouhém a láskyplném polibku.
"Uh? ÍÍíík! Moje lívance!" rychle od ní odskočil a otočil si už trochu připálený lívanec.
"Uh? Jéé~~!! To je pro mě?" zeptala se s nadějí v hlase. (Ale i trochu nafintěností.)
"Co? ÁÁáá~~h!! Zkazila jsi mi překvapení!" našpulí rtíky.
"Ou~!! Tak to se omlouvám!" lípne mu sladkou pusinku na tváři. "Počkám na tebe v obýváku." pošeptá mu do ouška a už mizí za dveřmi.
"Kya~!! Ta je sladké až by to mělo být proti-zákonné!!" pomyslí si a promne si místo, kam dostal malou mlaskavou pusu.

- - - - - -

"Hmm~~ Vynikající!!" ohodnotí Kevinovo ranní lívance, které přiravil speciálně pro ni a kterými ji se momentálně navzájem krmí. Sedí spolu na pohovce v obýváku. Snad ji neušpiní od sirupu. To by asi šlo hodně špatně dolů...
"Haha~ Jsem moc rád, že ti chutná." předkloní se k ní a slízne z jejího koutku špetku sirupu, který jí tam zůstal.
"Hihi~ Hrozně moc! Na!" a už ho taky krmila jako dítě ve školce.
"Hmm~~ Musím se pochválit! Je to vážně mňamka!" slíznul si ze rtu sladký sirup.
"Samozchvála smrdí!" šťouchne ho do ramene a znovu si naplní ústa dalším soustem.
"Hihi~ Né, když je to pravda." vyplázna jazýček. "Mimochodem..." dostane do úst další kousek lívanečku.
"Ano?"
"...co bych chtěla dneska podniknout?"
"No.. rozhodně něco s tebou." nahne se blíž k němu.
"Tak to jsem naplánoval správně." opět spojil jejich rty ve sladkém a láskyplném polibku.
"Ty - vždycky!"

- - - - - -

Právě jsou spolu v cukrárně. Né moc nóbl ani žádné fóbl. Prostě ideální. Vyvbrali si stůl, který je opodál v rohu. Aby Kevin nemusel být zahalený od hlavy až k patě.
"Tak jaký sis vybrala?" zeptá se jí sladkým a milím hláskem.
"Tenhle!" ukáže v menu na velký zmrzlinový vanilkovo-jahodový pohár s čokoládovou polevou a oříšky pro páry.
"Hihi~~ Dobře." zasměje se svým zvonovým hlasem a mávne na servírku.
"Dobrý den, máte nějaké přání?" zeptala se s milím (a nejspíš i falešným) úsměv a hlasem hned, co k nim přicupitala.
"Jednou tento pohár." ukázal v menu na obrázek, která si vybrala jeho přítelkyně.
"Jistě, je to všechno?" optá se jich ještě, když si píše jejich přání.
"Chtěla bys ještě něco?"
"Hmm.. Tak.. Ještě.. Hmm.. Jednou skořicový koktejl s dvěma brčky, prosím." oznámí jí červenajíc s úsměvem do ucha k uchu.
"Hihi~ Dobrá." uklonila se a poté odešla k baru všechno připravit.
"Hihihi~~~ Vůbec ses nezměnila." zamumlá si pod vousy Kevin a opře se loktem o stůl o jednu ruku, kterou si dá pod bradu.
"Uh? Proč bych se také měnila...?" odpoví mu trochu nechápajíc, jak to myslel.
"Hihi~ Tak jsem to nemyslel. Jsi úplně stejná od chvíle, co jsme se potkali. Za celé ty roky jsi nezměnila ani chutě." dívá se jí do jejích čokoládovích oček, které tak miluje. Miluje ten jejich nevinný vzhled.
"No.. Teď chutě na co." olízla si ret. Říkala jsem něco o nevinnosti? Tak to beru zpátky! ....
"Eh?! A pak že chlapy furt myslí je na TO!" vyprskl v záchvat smíchu.
"Uh? A kdo říkal, že jsem myslela TO? Teď ses hezky prořekl, chlapečku. Hihi~" výtežně se usmála.
"Eh?! ..... Hehe~" nervózně se zasmál. Tohle vážně nečekal. Ale teď se vážně prokecnul! Pako jedno! No.. Ale nemůže říct, že se netěší na večer. Konečně zase nějaký strávený společný večer.
"Heh... Nemůžu uvěřit, že ty jsi vždycky znázorňován jako andílek. A přitom máš duši úchylného ďábla. Ach ju~" pokrčí rameny a zakroutí hlavou. Tohle jí vážně nejde do hlavy. I když... I ona o něm dřív říkala jaký je to andílek a nevinňátko. Musí se sama sobě smát. No jó no.. Nesuď knihu podle obalu. To přesně vystihuje Kevina. (Což se o Eliovi říct nedá. Ten se ďábel sám.) (Ach~ Chudinka Karinka...)
"No.. Já nemůžu za to, že tak vypadám."
"Tak ty ne, říkáš.. Za to všechno můžou tvý krémy, co?"
"Eh? Tys je našla?" udivil se.
"Zabírají půlku koupelny."
"Hehe~~ Ale za to já nemůžu. Jsem zpěvák. Moje pleť musí vžd vypadat jako dětská prdélka." hřebel dlaně si přejel po hladké tváři.
"Ty bys jí měl takovou i bez sr***k." zkříži si ruce na hrudi.
"No.. To si nemyslím... ale budiž! ...... No, a teď ty." opět se opře o loket a zadívá se na Kiki.
"Uh? Co já?" optá se udiveně.
"Hihi~ No, copak jsi dělala, když jsem tu nebyl?" zeptá se s milujícím úsměvem na rtech.
"No... Tak... Kde začít.... Každou chvilku jsme s Karin něco plánovaly, zařizovaly, kupovaly, ..." Kevin naslouchal každičkému jejímu slovu. Živě si v hlavě představoval Karin, která právě vyšiluje kvůli svému opilému bratrovy. Musel se tomu zasmát. Ta holka je vážně ujetá. Ale... to je jeho přítelkyně taky. Oni se s Eliem vážně domluvili, že obě jejich snoubenky jsou šílené a jako bonus - spolu nejlepší kamarádky. To je opravdu kombinace.
"Tady to máte. Omlouvám se, že to tak trvalo." omluvila se servírka hned, co jim donesla jejich objednaný pohár a koktejl.
"V pořádku, děkujem." řekl Kevin pouze a dál se jí již nevěnoval. Proč by taky měl, že? Přeci se tu nerozčílí kvůli pěti minutám, ve kterých se už tím pohárem mohly krmit a teď by mohli už v klidu odcházet.
"Aigoo~~!! To vypadá úžasně!" raduje se Kiki. Vybrala si vážně dobře!
"To ano. Vypadá mnohem lépe než na tom obrázku." zasmál se Kevin. To vážně nečekal. Čekal že jim přinesou pouze dva kopečky vanilkový zmrzliny ve skleněné misce polité čokoládou a s těmi oříšky už vůbec nepočítal. Tak proto to trvalo tak dlouho. Velká skleněná miska, v ní několik kopečků vanilkové, jahodové dokonce i čokoládové zmrzliny, v nich zapíchlé trojuhelníkové sušenky a ruličky a to všechno polité čokoládovou polevou, které po tom pomalu stéká.
"Řekni ááá~~" Kiki bylo rychlejší než Kevin a už v plula lžičkou do Kevinových úst, který si to moc dobře vychutnává. "Tak co? Vybrala jsem dobře?"
"Hmm~~~ Přímo skvěle! Na!" a Kiki už taky ochutnávala svůj výběr.
"Hmm~~ Máš pravdu! Já opravdu umím vybírat! Hihi~" zasměje se už dává Kevinovy do úst další sousto.
Spolu snědli celý pohár a vypili koktejl. Kevin mávl na servírku, ta hned přicupitala. Zaplatil a spolu vyšli z cukrárny.
"Co budem dělat teď?" zeptala se s hvězdičkami v očích na něm pověšená, pevně se držící jeho paže.
"Hmm.. Něco bych měl." mrkne na ni. "Pojď." pomalím tempem se vydá směrem do středu Seoulu, kde se nenachází jen velké obchodní centrum, ale i velký městký park s velkou kašnou, do které lidi hází různé drobáky spolu z jejich přání. Tak za deset minut stojí před velkým vchodem do parku. Je něco kolem sedmé hodiny a slunce pomalu zapadá.
"Tak tohle jsi plánonal." podívá se na něj.
"Hihi~~ A to ještě neni všechno." usměje se lípne jí pusu na líčko.
Ruku v ruce vstoupí do parku. Kračí bok po boku. Jaká je to krása! Paprsky zapadajícího slunce prosvítají mezi větvemi stromů. Mezi nimi proudí krásná a romantická atmosféra. Dojdou do středu parku, kde si malí ptáčkové koupou v čisté vodě kašny a mezi kovovími drobáky.
"Hihi~ Tak roztomilé." řekne Kiki při pohledu na ptáčky.
"Hihi~ To ano." souhlasí. "Uh.. Kiki?" osloví ji.
"Ano?" ona se na něj hned otočí.
"Zavři oči."
"Co? Proč?" našpulí rtíky. Nechce zavírat oči. Né když má předsebou to krásné stvoření, na které se nemůže vynadívat.
"Prostě je zavři. A nepodvádět!" ukáže prst jako na malé dítě, kteté si vzalo víc sušenek než mělo dovoleno.
"No joo~.." konečně zavřela oči.
"Hodná holka." řekne si spíš pro sebe.
Z kapsy od kabátu vytáhl řetízek. Řetízek, který má jako přívěšek nápis 'Kevin'.
"Tak... Otevři oči." pomalu otvírá svoje očka. Její pohled se jako první zastaví na řetízku. Kouká na to s otevřenými ústy. "Hihi~ To je pro tebe."
"To je.. krásné.." řekne s skoro už se slzami v očích.
"Otoč se....." Kiki se rázem otočila ke Kevinovi zády a vlasy si daly na stranu. Kevin jí ho pomalu zapnul, poté se předklonil k jejímu oušku a ruce obmotal kolem jejího útlého pasu. "Tak... a teď už jsi moje." pošeptal jí svůdným hlasem.
"Hihi~~ To máš pravdu." otočila k němu hlavu a spojila jejich rty v dlouhém a vášnivém polibku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 1. listopadu 2013 v 15:32 | Reagovat

*piští jako střelená*

*Krvácí*

*bude potřebovat doktora*

To je...to je....na to je i dokonalý slabý slovo *-* x33333333333333333333333333333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama